Jihlava si připomněla padesát let od sebeupálení Evžena Plocka. Rodina nikdy nepochybovala o motivech jeho činu

Evžen Plocek se narodil 29. října 1929 v jihlavské katolické rodině. Vyučil se nástrojařem a nastoupil v Motorpalu, kde pracoval po celý život na různých místech a v různých funkcích. V roce 1953 se oženil a o rok později se mu narodil syn Jiří.

Od roku 1955 byl členem KSČ, v roce 1968 byl členem okresního výboru strany. Po srpnové okupaci byl delegátem vysočanského sjezdu KSČ, který žádal okamžité stažení cizích vojsk. Z obavy před návratem dřívějších poměrů se rozhodl pro zoufalý pokus o „probuzení“ československého lidu.

Čtvrtého dubna 1969, na Velký pátek, se Evžen Plocek stavuje cestou z práce u svých rodičů. Okolo šesté hodiny večerní vchází do průjezdu poblíž jihlavského náměstí. Nikým nerušen se polévá ředidlem a opět vychází ven mezi lidi. Vydává se směrem k budově Okresního výboru KSČ v Jihlavě. Cestou odhazuje dva složené papíry s textem: „Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“ a „Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen“. Potom se zastavuje před sídlem strany, škrtá zápalkou a okamžitě vzplane...

Tou dobou se na náměstí nachází kolotoče a lidé, kteří se dívají na hořícího Evžena Plocka, se domnívají, že se jedná o nějakou pouťovou atrakci. To, že se jedná o sebeupálení na protest proti okupaci a nastávající normalizaci, jim dochází až po chvíli a běží Plockovi na pomoc.

Evžen Plocek umírá až o pět dní později (9. dubna 1969) v jihlavské nemocnici. O jeho smrti se v tisku objevuje jen krátká zpráva na dvou řádcích. Ačkoliv jeho oběť zůstala mnohým utajena, protože přišla v době, kdy se Češi i Slováci s okupací už začínali smiřovat, podařilo se i přes mnohé překážky pracovníkům Motorpalu uspořádat veřejný pohřeb.

Evžen Plocek je považován za „třetí pochodeň“.