Pátek, 26. ledna 2018, 14:00
Nevím, koho mám volit. Nepůjdu volit, stejně můj hlas nic nezmění. Můj kandidát už vypadl, v druhém kole nevolím. Tyto věty slýchávám v posledních dnech velmi často. Ti všichni, kteří je pronášejí, však neví, jak krátkozraký jejich postoj je.
Prosím, lidé, uvědomme si, že život, který dennodenně žijeme u nás v republice, je formován právě těmi hlasy lidí, kteří přišli k volbám. Je jedno, jestli šlo o prezidentské, parlamentní nebo komunální volby – ti, kteří vyjádřili svůj názor vhozením obálky do volební urny, jsou ti, kterým není budoucnost naší republiky jedno.
Pokud si myslíte, že váš hlas přece nemůže nic změnit, zamyslete se – kdyby se každý se stejným postojem jako vy zvedl a k volbám šel, není to přece jen už velký počet hlasů, který dokáže pohnout kormidlem a udat směr, kterým se republika bude ubírat. Václav Marhoul, český režisér, pár měsíců zpět na toto téma řekl, že lidi často nechápou, že i hmota je tvořena atomy.
Jestli máte problém s dvěma kandidáty, kteří se dostali do finále prezidentské volby, a nevíte, komu hodíte svůj hlas, je to často jen vaše pohodlnost. Někdy možná stačí tak málo, jako si říct, s kým ze dvou kandidátů byste šli raději na pivo. Zjednodušte si volbu, ale volte.
Vzpomínáte, jak znělo Václavákem heslo “svobodné volby”? Teď je máte. Nepromeškejte je.
A pokud nepůjdete volit, nestěžujte si na život v této republice. Když jste totiž mohli svůj názor říci, mlčeli jste.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
