Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Souhlasím
 

DRBNA HISTORIČKA: Putování po Starých Horách, místech, kde se těžila stříbrná ruda

 
sobota, 27. května 2017, 13:15

Bez Starých Hor by Jihlava nikdy nebyla nazývána hornickým městem. Ponořme se tedy do dějin městské čtvrti, ve které sice statisticky zásadní počet jihlavských obyvatel nežije, ale svým významem je pevně ukotvena v historii krajského města. Téma dle předlohy Ladislava Vilímka zpracoval nadšenec pro jihlavskou historii Petr Šána.

Stojíme na místě, kde začíná slavná historie jihlavského dolování. Na stráních nad řekou šumí les a pod námi se zrcadlí řeka Jihlava. Přes brod přejíždí jezdec, aby na druhé straně řeky nalezl přístřešek hrnčíře a v něm střepy hrnců, které se nalézají v peci místo hotových nádob. Prokletá hlína, říká hrnčíř, ale neznámý jezdec zajásá. Ve svitu loučí se leskne stříbro. Hodně stříbra. Ostatní už můžeme domýšlet. Netrvalo dlouho a kolem dokola se hloubí první šachty. První a nejstarší. Staré Hory či Hůry, Altenberg. Běží čtyřicátá léta třináctého století.

Dnes je tato část zastavěna především dvěma průmyslovými podniky. Mezi nimi, jako dominanta, stojí stříbrná koule vodojemu. Kdysi zde stávala u polní cesty, uprostřed lipové aleje, stará barokní kaplička. Bylo to v období po válce, byla vždy otevřená, na oltáři čerstvé květiny ve vázách a kolem dokola ticho a klid. Jen přejíždějící vlak občas zabouřil. Sem se schovávala většina lidí, kteří utíkali z nedalekého koupaliště před deštěm. Často zde byla dobrá desítka zmoklých, čekajících pak trpělivě, až déšť pomine. Kaple byla zasvěcena Nejsvětější Svaté Trojici. Stála zde dobrých dvě stě let. Jednoho dne zmizela a byla pryč. Vadila nové době. Novým dobám občas vadí to staré.

A opět je to nedávno, co během odstěhování jihlavského archivu se docela náhodou dostal na světlo starý plán bývalého jesuitského mlýna na řece Jihlavě, stojící kousek od Starých Hor. Byl pořízen asi v roce 1778 měřičem Franzem Zeidlerem.  Krásná kolorovaná kresba na papíře podlepená plátnem. Geometrischer Grund Riss den zum K.K. Cameral Guth Jamni gehörigen und bey Iglau Situirten, sogenanten Mühl und Schmitlauer Hofs. Dlouhý název. Mlýn totiž patřil k jesuitskému majetku, ke statku v nedaleké vsi Jamné.

Při podrobnějším studiu tohoto plánu zjistíme, že roku 1778 stál na místě kaple pouhý kříž a co je velkým překvapením, hned vedle něj byla šachta. Zcela zřetelně je zde zobrazena těžní jáma s havířským kladívkem a nápisem SILBER BERGW, čili bergwerk - stříbrný důl. Z archivních pramenů víme, že posledním těžařem na počátku 18. století byl v těchto končinách Ludwig Kharner z Löwenfeldu.

Ruda byla údajně v jeho šachtě hojná, i když na stříbro nepříliš bohatá. Právě proto těžba brzy skončila. Plán buď dokumentuje tuto Kharnerovu šachtu a nebo pozdější průzkumnou šachtici, kdy od další těžby bylo nakonec také upuštěno. Ať už je to tak či onak, je plán zajímavým svědectvím o posledním dolování ve Starých Horách na samém konci 18. století. A kaple? Ta mohla být postavena jako připomínka závěrečných pokusů těžby stříbra nejen ve Starých Horách, ale i v okolí Jihlavy vůbec. 

Zde se odehrál děj pověsti o nálezu stříbra ve střepech hrnčíře, kdy poskytl útulek obchodníkovi putujícímu z Vídně do Prahy. Odtud prý vzešla všechna budoucí sláva královského horního města Jihlavy. Mělo se tak stát v roce 799. Ve skutečnosti to bylo o 450 let později. Antiquus mons, Stará Hůra, Altenberg. Pojmenování staré slovanské osady při řece Jihlavě, o které je první písemná zmínka až v roce 1315 a to v souvislosti s budováním zařízení na odvodnění stříbrných dolů. 

Dějiny vsi sahají do 13. století

Ves však nepochybně vznikla už na počátku 13. století a krátce na to se stala důležitou hornickou osadou, kolem které se soustředila celá řada významných a rozsáhlých důlních děl. Poslední pokusy o těžbu zde probíhaly ještě ve druhé polovině 18. století. Dnes už bychom pozůstatky po dolování hledali velice obtížně.

V jihlavském archivu je však zajímavá zmínka o velkém propadu staré štoly v roce 1942, kdy pracovní skupina německého RAD musela provést její zasypání, což si prý vyžádalo mnoho nákladních aut. Podle svědka měla šachta kruhový otvor o průměru 3 m a vhozený kámen nebylo slyšet při dopadu, tak prý byla hluboká. Odborníci hovoří o hloubce zdejších dolů kolem 100 metrů. 

V roce 1540 proslavila Staré Hory Freyova papírna, v roce 1588 zase Stolzhagenova tiskárna a nakonec v roce 1843 zřízená Kernova továrna na sukna, která byla v období okupace přeměněna na průmyslový podnik BMV na opravy leteckých motorů. 

Zajímavým průvodcem po historii této bývalé samostatné obce, která je dnes součástí města Jihlavy, by mohla být Pamětní kniha československé státní obecné školy Stará Hůra, založené 31. ledna 1921 správcem školy Rudolfem Smrčkou. Vypovídá o mnohém, o dramatickém střetu Čechů a Němců při zakládání české školy, které byla přidělena v roce 1920 budova školy německé, o vážnosti, které požívali tehdejší čeští učitelé a o jejich péči při výchově dětí, při zakládání knihovny a při dosazování českých zájmů v nově se rodící ČSR a především v místě jejich působení, ve Starých Horách.

Při sčítání lidu v roce 1921 bylo v obci 289 obyvatel v 21 domech, z toho 188 Němců, 83 Čechů a 18 občanů jiné národnosti. Tento počet se k roku 1930 výrazně obrací ve prospěch Čechů, kterých se zde přihlásilo 331, Němců 147 a 5 občanů uvedlo jinou národnost. Situace v Evropě se však dramatizuje. Hitlerovské Německo zbrojí a chystá válku. Dne 23. září 1938 je vyhlášena v ČSR mobilizace. Místní starohorská škola je zabrána pro vojenské účely. Následuje Mnichov a okupace ČSR. Dnem 15. března 1939 je i zdejší škola znovu zabrána, tentokrát německými představiteli a předána německému vojsku. Česká škola i česká školní kronika se končí...

Všechno jednou skončí. Skončila i druhá světová válka, největší a nejstrašnější v dějinách lidstva. Německo je poraženo. Němci jsou vyhnáni z domovů a soustřeďováni ve sběrných táborech. Jeden z nich byl ve Starých Horách. Tisíce Němců z Jihlavy a okolí odtud nastupovalo cestu do tehdy rozděleného Německa, většina z nich do Bavorska. Pamatuji si dodnes plot z ostnatých drátů. Nikdo se k němu nesměl přibližovat, jen pohledy mohly přelétat. Dodnes zůstaly části tohoto plotu na obou stranách.

Napsal(a) Petr Šána | Foto Archiv Petra Šány | Zdroj Ladislav Vilímek
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: Nejznámější jihlavský kostel má za sebou pohnutou...

čtvrtek, 13. dubna 2017, 15:02

Dnes se v rubrice Drbna historička budeme věnovat nepřehlédnutelné dominantě Jihlavy, majestátnímu kostelu sv. Jakuba Většího....

DRBNA HISTORIČKA: Jihlavské plovárny a rybníky - romantická minulost,...

neděle, 26. března 2017, 13:40

Během našich toulek jihlavskou historií jsme se už podrobně věnovali tramvajím, nemocnicím... Dneska si dáme ryze letní téma -...

DRBNA HISTORIČKA: Záhadná zahrada MUDr. Leopolda Fritze stála na...

pondělí, 13. března 2017, 16:17

Fritzovou ulicí procházíme nebo projíždíme každý den, ale málokdo ví, po kom je pojmenována. Stejně tak málo informací bylo i o...

DRBNA HISTORIČKA: Pracujete v Boschi nebo Lightingu? Na stejném místě...

neděle, 5. března 2017, 19:23

Uprostřed průmyslové zóny nedaleko Pávova stojí pozůstatky pověstmi opředeného Karlova zámečku. Jeho podoba se ale nedochovala,...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Kriminalisté hledají patnáctiletého chlapce...

  • Jihlavská radnice ocenila osobnosti města....

  • Pohřešovaný patnáctiletý chlapec z Jihlavska...

  • Studentky VŠPJ obdarovaly růžemi zdravotní...

Reklamní sdělení

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

DRBÁRNA: Vizuální stránka jídla nesmyslně nabývá na důležitosti, říká Zdeněk Pohlreich

V Česku před lety nastartoval malou gastronomickou revoluci. Díky televiznímu pořadu ukazoval, že jíst se dá kvalitně a není to ani nic složitého. Zdeněk Pohlreich je dnes stále jednou z nejvýraznějších tváří gastronomického byznysu u nás. V dalším díle Drbárny se rozpovídal třeba o životě v zahraničí nebo o tom, že jídlo by mělo především dobře chutnat.

Historička: O společnosti vypovídá i to, jaké slaví svátky a jak

Ze vzniku Československa v roce 1918 se neradoval každý, později stát vydával instrukce, jak se má tento svátek slavit. Jak se 28. říjen slavil v minulosti a jak to bylo s dalšími svátky z první republiky, zkoumali historici z Masarykova ústavu a Archivu (MÚA) Akademie věd ČR a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Svá zjištění sepsali v knize, která vyjde letos v srpnu. Bádání přiblížila v rozhovoru Dagmar Hájková z MÚA.

ANKETA: Orwellův zákon aneb rozvědka do každého domu. Přijde Velký bratr i k nám?

V roce 2017 se ve sněmovně projednávala kontroverzní novela zákona o Vojenském zpravodajství a souvisejících zákonů. Tato novela sice vzhledem k podzimním volbám a kauze s Čapím hnízdem spadla pod stůl, nicméně v programovém prohlášení současné vlády v demisi se s přijetím takového zákona počítá. Proč je ale návrh novely z roku 2017 tak kontroverzní a hrozí nadále jeho přijetí?