Sobota, 4. února 2017, 12:45
Doposud jste se na facebooku Jihlavské Drbny o každém víkendu setkávali s rubrikou Stará Jihlava, která zkoušela, zda dokážete na starých snímcích rozpoznat různá místa krajského města. Rozhodli jsme se tuto rubriku rozšířit a obohatit. Díky Petru Šánovi budete mít možnost nejenom zhlédnout dobové fotografie, ale navíc si o historii a zajímavostech jednotlivých míst přečíst poutavý článek. Začínáme místem, kterému nikdo z Jihlavy neřekne jinak než "Dělňák".
Kdo by z dříve narozených rád nezavzpomínal na nedělní čaje a taneční v Dělňáku? Pojďme ale ještě mnohem dál do minulosti... Historie pohostinství na tomto místě sahá až ke konci 18. století, konkrétně do roku 1775, kdy se zde vedle řemeslnických domků objevil hostinec Taubenkobel čili Holubník, který poskytoval nocleh a občerstvení všem, kteří měli zakázán vstup do vnitřního města, což platilo hlavně pro Židy.
Podle Ignaze Götha (novinový článek v novinách Mährischer Grenzobe) byl Holubník postaven jihlavskými sladovníky a po čtrnácti letech byl prodán. Dle gruntovní knihy zakoupili nemovitost manželé Johann a Teresie Smutny za 680 guldenů. Zajímavostí je, že oba manželé byli negramotní, ale i přes svůj handicap se jim díky úspěšnému podnikání podařilo zakoupit sousední dům, a rozšířit tak hostinec na č.p. 50 a 51.
V roce 1871 zakupují obě nemovitosti Franz Gottfried Czap a jeho žena Marie a jak už je možné tušit, začíná tím pozvolna éra slavného hotelu Czap, nesoucí toto jméno ještě na počátku 20. století. Místo bývalých dvou domů 50 a 51 nahradil rozměrný komplex o dvou patrech se zděnými objekty ve dvoře, za kterým se rozkládaly dvě zahrady. Hotel Czap měl vedle čísel popisných 50 a 51 přiděleno orientační číslo 15, což dokumentoval plán jihlavské městské kanalizace z roku 1890. Za zmínku stojí, že hotel měl vlastní fekální jímku, protože v jeho blízkosti tehdy nebyla žádná uliční stoka.
Historie hotelu se na místě zdemolovaných domů 50 a 51 začala psát už v roce 1868, kdy, jak již bylo uvedeno, místo zakoupili manželé Czapovi za vysoký obnos 14 211 zlatých. Avšak dle gruntovních knih byla smlouva zaregistrována až v 5. prosince 1871. Stavbou byli pověřeni bratři Franz a Mathias Langovi, přitom taneční sál neprojektoval nikdo jiný než významný architekt, jihlavský rodák a rada v Brně August Prokop.
Slavnostní otevření probíhá 15. listopadu 1869 a o šest dní později přinášejí radostnou zprávu i noviny Iglauer Sonntags- Blatt, které čtenáře informují o komfortním uspořádání komplexu (21 pokojů) a vyzdvihují zde oba stavitele Langovy, Augusta Prokopa, autora štukové výzdoby akademického malíře Loose z Brna, autora plastik a reliéfů s alegorickými motivy Röhriga, tapetáře Fussera a v neposlední řadě malíře Brettschneidera.
Během slavnostního aktu došlo i na vysvěcení hotelu farářem Clarusem Neubauerem. Nebylo opomenuto ani čtyřicet významných hostů tehdejšího veřejného života, představitelů města a veřejných spolků. Hudební program obstaral orchestr vedený dirigentem Fischerem. Co dodat závěrem? Snad jen to, že od plánů až ke slavnostnímu otevření uběhlo neuvěřitelných 6 měsíců!
Adresář z roku 1905 uvádí nová jména majitelů - Richarda a Karoline Deutschovi. Situační plánek ze smutného roku 1914 nám pak nabízí jméno nájemce Mathiase Leidemanna. Celou zástavbu a názvy nově pojmenovaných ulic nám ukazuje plán z roku 1924. Do prostoru bývalého náměstí ústilo tehdy 7 ulic - Úřednická (dnešní Seifertova), Telečská, Příkopy (dnešní Fibichova), Schillerova (dnešní Benešova), Speratova (dnešní Dvořákova) a poslední Žižkova, nejdůležitější dopravní tepna. Do této doby vystřídal hostinec či hotel Czap několik majitelů a názvů - hotel Morawetz, Jihlavský dvůr, Deutsches Haus a nakonec po roce 1945 Dělnický dům a Dům osvěty.
Pro úplnost dodejme, že to byl právě hotel Czap či Jihlavský dvůr, který po okupaci ČSR roku 1940 nabídnul své prostory potřebám Německého domu, jenž měl původně reprezentovat všechny zdejší Němce, ale k jeho realizaci v místě u dnešního kina Dukly nakonec nedošlo. Během let válečných byla naplánována dostavba a modernizace komplexu pro potřeby obyvatel Říše, ke které došlo paradoxně až po válce, kdy plány nakreslil projektant Horák.
Objekt přešel pod národní správu a začal sloužit potřebám KV KSČ. V roce 1954 patřil Domu osvěty. Ve dvoře se nacházela kuželna TJ Slavoj Jihlava. Později následoval Městský dům osvěty, který část budovy uvolnil národnímu podniku Pramen v roce 1958. Roku 1963 dochází k přestavbě kuželny na garáže a dá se říci, že tím končí pěkná i nepěkná historie objektu, který pomalu, ale jistě začne chátrat. V roce 2003 se komplex s názvem Dělnický dům nachází v havarijním stavu. Dnes už ovšem zase září novotou...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
