DRBNA HISTORIČKA: Jihlavské plovárny a rybníky - romantická minulost, smutnější současnost

 
neděle, 26. března 2017, 13:40

Během našich toulek jihlavskou historií jsme se už podrobně věnovali tramvajím, nemocnicím... Dneska si dáme ryze letní téma - rybníky a plovárny. Jak se dozvíte z následných řádků, v minulosti bylo možností k osvěžení dostatek, zato současnost nám příliš radosti nedělá. Téma připravil nadšenec pro jihlavskou historii Petr Šána, když jako zdroj využil texty Ladislava Vilímka.

Kam asi jinam chodívali lidé v létě z rozpáleného města, než k vodě. Osvěžit se a zaplavat si do blízké řeky Jihlavy, říčky Jihlávky nebo se vydat k nedalekým rybníkům.

Okrouhlík

Mezi nejpopulárnější patřil a doposud bezesporu patří Okrouhlík a Pávovský, německy Scheibenteich a Krummteich. Jejich věhlas se šířil už od poloviny 19. století.Okrouhlíku se lidově říkávalo Šamtajch. Byla to zkomolenina starého německého pojmenování jednoho z bývalých hornických rybníků Scheiben - Teich čili přehradního. Zadržoval kdysi dávno tolik pro těžaře potřebnou vodu na propírání rudy a tak u mohutné hráze dosahovala jeho hloubka přes pět metrů. Byl součástí celé kaskády 12 rybníků zbudovaných patrně už do konce 13. století pro potřebu okolních a především pak rančířovských stříbrných dolů. 

Tady bývalo ještě po druhé světové válce veselo. Chodívalo se pěšky kolem "Křížku" a dále polní cestou a lesem až na místo. Pak se do cesty postavila armáda se cvičištěm a střelnicí a byl konec romantickým procházkám. Ale to už se nechodilo pěšky, ale jezdilo v autech a chataři kolem Okrouhlíku měli zvláštní povolení. Místem pro osvěžení se stala i zdejší hospoda, kterou tu můžeme navštívit dodnes. Konaly se zde různé bály a benátské noci, zpívalo se u ohňů a sportovalo.

Pávovský rybník

Pávovský rybník býval spíše pro rybáře, ale i plavců se zde čvachtalo habaděj. Pro lidi z města to bylo příliš daleko. Historické pojmenování tohoto více jak 16 hektarového rybníku najdeme od 16. století v jihlavských městských knihách - Krimteich či Krummteich neboli Křivý, založený už ve 13. století poblíž později zaniklé vsi Dobešova.

Na plánech z 19. století je zapsán jako Krummer - Strassen - Teich, tedy Křivý Silniční rybník, když po jeho hrázi vedla ještě ve druhé polovině 20. století hlavní silnice ku Praze. Také okolí tohoto rybníku je doslova poseto celou řadou dalších, které jsou součástí dvou hornických vodních soustav náležejících ke starým stříbrným dolům na Sparbergu či Schatzbergu, dnes vrchu Rudný. 

Druhá polovina 20. století znamenala ráj pro zdejší návštěvníky. Byl zde vybudován motorest s kempem a pláží, jezdilo se sem auty nebo městskými autobusy. Často býval vyhledáván návštěvníky z bývalé NDR. I to už dnes patří minulosti... 

Kněžský rybník

Vy výčtu rybníků nemůžeme zapomenout na velmi oblíbený a hojně navštěvovaný Kněžský rybník u Reindlerova Dvora, Geistliche Hof, který je majetkem premonstrátů ze Strahova. Také ten byl součástí rozsáhlého hornického vodního díla. Největší návštěvnosti se těšil na počátku padesátých let. Pak do něj začalo přitékat stále více močůvky z nedalekých stájí a rázem bylo po koupání.

Kousek odtud se nachází údajné nejstarší jihlavské kutiště tzv. pfaffenhofský couk, jehož část dnes pokrývá borový les. Zbytek asi dvou desítek mělkých šachet, kdysi těžících stříbro z hloubi až 80 metrů, odolává stále ještě vandalům a slepicím. 

Borovinka

Co bys kamenem dohodil je odtud vzdálen rybník na Borovince. Ten se těšil velkému zájmu až od druhé poloviny 20. století. Ač se to bude zdát podivné, také jeho předchůdce byl součástí nedalekého kutiště při kraji lesa.

Koňský rybník

A nesmíme vynechat ještě jeden velmi vyhledávaný a oblíbený rybník na koupání, Koňský. Byl takřka pod městskými hradbami na místě dnešního dětského dopravního hřiště U Rybníčků. Původně zde byl vedle Koňského ještě jeden docela malý rybníček, proto v názvu ulice ono množné číslo.

Jeho popularita byla tak veliká, že se objevuje na celé řadě jihlavských pohlednic a to i jako místo zimních radovánek a prvních bruslařských pokusů. Brusle byly na kličku a radosti nebraly konce. Radost zde sídlila od poloviny 19. století do padesátých let století dvacátého. Pak došlo k jejich zrušení a oba byly zavezeny. Není divu. Jen pamětníci si možná vzpomenou, jak zapáchala říčka Jihlávka, kam směřovala celá řada výtoků městské kanalizace a odpady z továren Kotva či Jihlavan nebo "plyšovka" a ještě dále z Modety, která dokázala všechnu vodu obarvit všemi možnými barevnými odstíny.

Stará plovárna

Ale pojďme raději na návštěvu opravdových starých plováren. Ta nejstarší bude patrně Vojenská, dnes Stará plovárna, jinak také plovárna U Dlouhé stěny na říčce Jihlávce. Rybník, na kterém byla zřízena, pak získal vodní plochu 26 tisíc metrů čtverečních. Plovárna byla založena v roce 1844 díky generálu J. F. Kempenovi, aby se vojáci 8. pěšího pluku měli kde vyučit plavání a nepochybně se vydovádět a osvěžit.

V roce 1854 připadla městu, které pak provedlo úpravu celého okolí plovárny při pravém břehu poblíž hráze. Na dobových pohlednicích jsou vidět převlékací kabiny a dva prámy. Na prvním z nich byl dokonce zřízen bazén pro děti a neplavce. Ještě ve třicátých letech 20. století lákají reklamy návštěvníky na sluneční plochy, sprchy, telefon, loďky a odborně vedené kursy plavání.

Po druhé světové válce připomínaly zdejší plovárnu už jenom holé kamenné zídky a v padesátých letech 20. století jsme při březích zastihli jen posedávající rybáře. Kvalita vody se výrazně zhoršila a koupání byl konec. Dnes uvítá návštěvníky polovina plochy bývalé vodní nádrže pokrytá zarůstajícím bahnem. Stav vody je snížen, na břehu se povalují různé odpadky. Je zde nevlídno... 

U Českého mlýna

Druhou plovárnou, rovněž s neslavným koncem, byla plovárna U Českého mlýna. Její historie se započala na řece Jihlavě v roce 1926. Vyznačovala se především velkou plochou na odpočinek, slunění a hry. V roce 1932 město zakoupilo pro tento účel plochu o rozloze 40 tisíc metrů čtverečních při pravém břehu řeky Jihlavy v délce více jak 300 metrů.

O rok později zde vyrostl kabinkový objekt pro 1 200 návštěvníků, hřiště, restaurační zařízení a celá plocha byla sadově upravena. Dochovaný projekt předpokládal rozsáhlé koupaliště s veškerým možným vybavením. Cestovní zpravodaj z roku 1939 informuje mimo jiné o zdejších masážních sprchách, velké vodní skluzavce, pohodlných lehátkách, několika soupravách pro stolní tenis, telefonu, houpačkách, jakož o velké a dobře zásobené restauraci a čtyřech tenisových dvorcích v sousedství plovárny, tehdy nazývané městskými říčními lázněmi.

Bezprostředně po druhé světové válce však k realizaci dobudování dalších objektů nedošlo a následné výrazné zhoršení kvality vody v řece v průběhu padesátých let znamenalo konec všem plánům. Pod mlékárnou bývala voda bílá, pod Motorpalem zapáchala, pod jezy se převalovaly veliké chuchvalce pěny. A mezi tím vším se jezdilo na pramicích a při březích se píchalo tyčí do bahna. Na hladinu se rázem vynořily veliké bubliny metanu. Stačilo opatrně podržet při hladině hořící sirku a - voda hořela, sláva!

Napsal(a) Petr Šána | Foto Archiv Petra Šány | Zdroj Ladislav Vilímek
 


 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • V Jihlavě hoří Kronospan. Byl vyhlášen třetí...

  • Jedenáctiletý chlapec opustil letní tábor na...

  • FOTO: Hasiče zaměstnal požár v jihlavském...

  • Na „Hosáku“ se bude o víkendu pokládat...

Reklama